V pondělí 15.1.2018 jsem kontaktoval e-mailem veterinární ordinaci (zatím nechci zveřejnit její jméno). Do této veterinární ordinace chodím již téměř 10 let, mám to kousek od domu a vždy jsem s nim i měl dobré zkušenosti. Pana doktora jsem informoval, že náš kocour má jisté problémy viz výňatek z e-mailu, který jsem mu poslal: “Kocour začal od soboty chodit dosti často na záchod, klidně i po 5 minutách a snaží se vymočit. Vždy se mu to povede, ale je to na dlouho a vždy jen pár kapek. Proto chodí často znovu a znou. Snad jako by ho to bolelo. Jinak vypadá dobře, má dobrou náladu, mazlí se a na nic si nestěžuje 🙂 Mám se s ním pro jistotu zastavit ? Mám obavu, aby nebyl nachlazený, případně něco s močovým měchýřem, jako zánět, nebo kameny atp.“ Informace od pana doktora přišla následně  “Dobrý den pane Bukal, kocour má problém s močovým měchýřem-buď zánět nebo zánět i s pískem atd. Bude lepší se zastavit a koukneme na něho, s pozdravem.” Hned druhý den ráno, jsem se zastavil v ordinaci.

V úterý 16.1.2018 pan doktor v ordinaci nebyl a vyšetření kocoura prováděla paní doktorka. Kocoura zvážila, měl 6.3 kilo, prohmatala mu močový měchýř, změřila teplotu a naznala, že kocour má pravděpodobně zánět a píchla mu antibiotika (bohužel nevím jaká). Údajně zaberou během několik dnů a vydrží působit 14 dnů. Po 14 dnech jsem měl přijít na kontrolu. Současně chtěla udělat vyšetření moči, aby se zánět případně potvrdil. Kocourovi zavedla do močové trubice katetr a snažila se injekční stříkačkou nasát vzorek moči. Tím, že kocour měl měchýř prázdný, tak se ji to nedařilo. Na injekční stříkačce bylo vidět, že jak se pokouší moč nasát má relativně velký odpor a píst stříkačky se sám vrací do původní pozice. Výsledkem snažení bylo, že se ji nepodařilo nasát ani kapku. Následně se rozhodla, že močový měchýř, případně katetr propláchne fyziologickým roztokem a zkusí to celé znovu. Jakmile odpojila prázdnou injekční stříkačku a připojila novou s fyziologickým roztokem, tak při zvýšení tlaku na injekční stříkačku došlo k prasknutí katetru v místě kam se injekční stříkačka vkládá a tenkou trubičkou, která vede do močového měchýře. Důvodem mohl být tlak ze stříkačky, případně vada materiálu (prošlý výrobek, apod.) Tím, že si paní doktorka, nenechala vůbec žádnou rezervu, tak celé ulomená trubička katetru skončila v močovém měchýři, bez možnosti ji vytáhnout i když se o to nějakou minutu pokoušela. Paní doktorka se několikrát omluvila s tím, že bude nutné kocoura u nich nechat, že se pokusí trubičku vytáhnout neinvazivně a pokud se to nepodaří, budou muset provést operaci močového měchýře, při které vytáhnout trubičku a zároveň zkontrolují stav kamenů, písku apod. Ptala se jestli je kocour kastrovaný, odpověděl jsem, že není, jelikož je to fešák a koťata ho teprve budou čekat. Musel jsem podepsat reverz, aby k operaci vůbec došlo s tím, že jakmile bude vše hotové, tak se telefonicky ozvou. Později odpoledne skutečně zazvonil telefon. Ozvala se paní doktorka s informací, že operace dopadla úspěšně a že si mohu kocoura vyzvednout okolo 17h v ordinaci. Když jsem dorazil do ordinace, tak paní doktorka tam nebyla a kocoura mě předává pan doktor, který mě sdělil, že se přes hodinu pokoušeli z kocoura prasklou trubičku od katetru vytáhnout, ale že se jim to nepodařilo. Operace dopadla prý dobře, kocour se probudil bez problémů a vypadá k světu. Kocour dostal na cestu analgetika proti bolesti a pastu, aby mu nebylo špatně od žaludku. Dále jsem obdržel informace, že je možné, že nebude chtít jíst a pít, tak ať to hlídáme. Současně jsme se domluvili na kontrolu hned následující den ráno. Poděkoval jsem, zaplatil, vzal jsem kocoura a odjel domů. Kocour se doma hned rozběhl k misce s vodou a s granulemi. Pil a žral, aby vše dohnal za celý den. Nabyl jsem pocitu, že je vše v pořádku a asi na dobré cestě.

Ve středu 17.1.2018 ráno jsem zjistil, že kocour přes noc čůral na více místech i mimo záchod a měl v moči hodně krve. Všude byly červené fleky. S touto informací jsem odjel ráno v 9:30 na kontrolu do veterinární ordinace za panem doktorem. Dnes byl opět přítomen on, zkontroloval jak se hojí rána na břiše, změřil teplotu, poptal se mě na situaci s močením kocoura a řekl, že je to normální, že musí hodně pít a močový měchýř po operaci co nejvíce proplachovat. Poměr krve se prý bude zmenšovat a jakmile se vše zahojí, kocour bude fungovat úplně normálně, tak jako dříve. Dále se ptal na to jak žere, řekl jsem mu, že méně, ale že žere. Pan doktor byl spokojený, nečekal, že se tak rychle vrátí k jídlu. Dostal jsem další analgetika, která se měla ob jeden den podávat přímo kocourovy do tlamy a domluvili jsme se na další kontrolu za dva dny.

Kocour doma přes den většinou odpočíval, když potřeboval, tak se vyčůral. Občas se napil, občas se nažral. Stále byla v moči krev. Analgetika dostával dle doporučení pana doktora a zdálo se, že vše je na dobré cestě.

V pátek 19.1.2018 jsem opět v 9 ráno dorazil s kocourem do veterinární ordinace na kontrolu. Panu doktorovi jsem řekl, že situace mě přijde stále stejná. Že kocour stále močí kde a jak potřebuje, že tam stále má hodně krve, že přes den hodně spí. Občas se napije a nažere. V podstatě bez změny. Pan doktor mu zase změřil teplotu, zkontroloval ránu a doporučil, aby kocour bral analgetika už každé ráno nově nejdříve za 30 min 1/4 prášku na nevolnost od žaludku a pak ještě 1/4 večer. Následně jsme se domluvili na kontrolu za 4 dny.

Kocour doma stále fungoval beze změny, akorát pomaličku přestával pít a žrát. V neděli 21.1.2018 se mě kocour už moc nelíbil resp. pořád jsem to přisuzoval tomu, že ho vše bolí. Chodil po bytě od ničeho k ničemu, často spal, dokonce občas usnul i na misce z vodou. Byl čím dál vice apatický.

V pondělí 22.1.2018 jsem jeho zdravotní situaci už psychicky nevydržel a napsal jsem panu doktorovi e-mail “Kocour od neděle v podstatě nežere a nic nepije. Je apatický, nic ho nezajímá, jen leží a odpočívá. Sundal jsem mu gázu, už se na to nedalo dívat. Cokoliv mu chci dát do tlamy, včetně vody, se brání tak, že to prostě nejde. I když jde o vodu, snaží se ji vyplivnout, jde mu pěna od pusy, atp. Mám obavu o celkový stav, ledviny atp. Co radíte ? Necháme to až na zítřek na 16:30 dle dohody. Nebo se raději mám stavit dříve ?” odpověď přišla okamžitě “stavte se hned zítra ráno ať se na něj podíváme!”. Do kocoura jsem večer s pomocí okolí a stříkačky dostal ještě pár deci vody, moc se mu to nelíbilo, ale nakonec se s tím smířil, vodu vypil a lehl si. Opět usnul.

V úterý 23.1.2018 ráno jsem našel kocoura jak spí na zemi. Už skoro nevnímal, ale dýchal. Vzal jsem ho ze země ve stavu, když už jen vysel, ale díval se na mě a věděl, že se něco děje. Když jsem dojel do ordinace, kocour už bohužel nedýchal. Paní doktorka, která zrovna byla v ordinaci, ho prohlásila po chvilce pozorování za mrtvého. Byl to pro mě šok z kterého jsem se do dneška nevzpamatoval. Pořád jsem nemohl pochopit, jak je v dnešní době pokročilé medicíny něco takového možné. Paní doktorka mě tvrdila, že kocour má ránu v pořádku, že operace dopadla dobře a že se jedná pravděpodobně o HCM (hypertrofická kardiomyopatie), která je u britských koček často vrozená. Několikrát se omluvila s tím, že budou jednat s americkým dodavatel katetru a dají mě zprávu, co zjistí. Jako cenu útěchy bych příkladně mohl obdržet finance na nového kocoura (ha ha ha). Dále se mě ptala na pitvu a případnou kremaci. Vše jsem odmítl. Už jsem nechtěl, aby kocoura znovu řezali a pak ho někde anonymně spálili. Byl jsem jak ve špatném snů a nezmohl jsem se na nic, než odejít. Kocoura jsem vzal zpět domů a ten den ho společně s Marikou pohřbil na naší zahradě pod krásnou třešní.

Když to shrnu, tak za 7 dnů, kdy jsem přišel do ordinace poprvé, abych kocourovi pomohl od nachlazení či zánětu, kdy měl dostat pouze antibiotika a být za 14 dní fit, tak jsme celá rodina zůstali bez kocoura, který toho pro nás tolik znamenal. 

Na vysvětlenou byl to můj první kocour, vlastně první zvíře vůbec. Když jsem byl dítě, měli jsme doma kočky, ale nebyl to tak osobní vztah jako v tomto případě. Vždy mě bavili příběhy o Garfieldovi a v pozdějších letech mě povaha filmového kocoura fascinovala. Když jsem dostavěl v roce 2010 dům a nastěhovali jsme se do něj, přišla i řeč na zvířectvo. Kocour Garfiled byl pro mě jasná volba. Pátral jsem všude po internetu a nakonec našel chovnou stanici britských koček s úžasným rodokmenem. Navíc jsem měl štěstí na nový vrh. Po pár měsících jsem si domů přivezl našeho krasavce. Byl z výborné rodiny, měl v rodokmenu samé šampiony a vůbec všichni v rodové linii vypadali jako můj vysněný Garfield. V domě jsme ze začátku spali pouze na matracích na zemi a  kocour mě v noci chodil vždy zahřívat. Spával mě často na hrudníku nebo schoulený v nohách. Vždy se tvářil šťastně a já měl radost, že je v novém domově spokojený. Jak rostl a mohutněl, tak čím dál více připomínal Garfielda na kterého jsem už dávno zapomněl. Měl jsem svého kocoura a ten byl nejlepší na světě. Postupně se v kocourovi začala projevovat jeho povaha typického britského aristokrata s modrou krví. Vždy, když jsem se na něj zadíval, měl ve všem jasno, na všechny problémy života se díval s nadhledem a měl jsem z něj pocit, že toho ví vždy více, než “říká”. Toho času jsem měl hodně náročné období v podnikání, v kombinaci se školou, atp. Vždy, když jsem přišel domů, kocour mě přišel přivítat a dlouze se na mě zadíval s tím svým neuvěřitelně klidným a rozvážným výrazem. Hned jsem věděl, že bych měl zabrzdit, zklidnit se a začít odpočívat. Často, když jsme odcházeli z domu a šli jsme pěšky, kocour nás doprovázel na konec ulice, aby měl snad jistotu, že se nám nic nestane. Když jsem přes týden pracoval a po večerech a víkendech trávil čas nad studiem, byl vždy se mnou a vrněním a válením po všem možném, mě motivoval k tomu, abych měl vše rychle hotové a mohl se válet s ním. Prostě dával na mě po celou dobu pozor. Teď asi chápete, že pro mě, pro nás všechny to to byl vlastně kocour kouzelný, dostal i takové jméno, po největším čaroději, který kdy žil na Britských ostrovech. Říkal jsem mu Merlin.