Dovoluji si publikovat nezměněnou verzi dokumentu, který sepsal Miroslav Bukal v roce 2001:

Výzkumem jsem se začal zabývat poté, co jsem mezi staršími rodinnými dokumenty objevil křestní a oddací listy našich předků do třetího kolena. Náš děda, Jan, je potřeboval k výkonu funkce obecního strážníka v Dolních Loučkách. Bylo to v roce 1945, za protektorátu, jednalo se o prokázání nežidovského původu. Navázal jsem na tyto dokumenty a pátral dále v matrikách, zejména v Zemském archivu v Brně.

Příjmení Bukal nepatří mezi hojná příjmení (v telefonním seznamu Brno je jich 8, v Praze pouze 4) a tak patrně mají nějaký společný původ, nějakého společného prapředka. V naší rodové linii se všichni (snad až jen na Bernarda) narodili a žili v Dolních Loučkách. Tehdejší vrchnost nepovolovala volný pohyb svých poddaných a tudíž migrace obyvatelstva byla minimální. Lidé se navzájem brali vždy jen v rámci obce, nanejvýš v rámci jednoho panství. Povinnost zřídit při farách matriky ustanovil až Tridentský koncil (cca 1580), před tímto datem zápisy o poddaných neexistují, pouze u šlechty lze vysledovat dřívější předky. Matrika v Dolních Loučkách vznikal v roce 1658. Zdejší farnost sdružovala asi 20 obcí v okolí. Při výzkumu jsem se dostal nejdále k našemu předku Bernardovi, zemřel 10.1.1741 ve věku 75 let. Narodil se tudíž v roce 1665. Narození není v matrice vyznačeno, buď z důvodu čerstvě vzniklé matriky, nebo se narodil jinde. Proto další výzkum se stal zbytečným, nebylo se čeho chytit. Šlo by sice hledat u nejbližších farností, ale byla by to sisyfovská práce s nejistým výsledkem. Ustanovení Tridentského koncilu se uváděla v život velmi pomalu, matriky vznikaly později. Potom byla tzv. Bílá hora (1620) a třicetiletá válka (Švédové). Mnoho far bylo vypáleno a matriky zničeny.

Výzkum také ztěžovaly často velmi nečitelné zápisy, psané písmem té které doby, přes celkem čitelnou staročeštinu, latinu, němčinu. Nejhorší jsou zápisy psané kurentem a pak zvláště ty, které zřejmě zapisoval nacucaný farář (viz zápis narození Vojtěcha, nechal jsem okopírovat celou stranu, aby bylo zřejmé, jaký to byl matlal). Zápisy jmen nebyly zapisovány jednotně (Marianna, Marýna, Marina nebo jen Anna). Že Vojtěch je latinsky Adalbert jsem taky zjistil až porovnáním zápisů.

Ze zápisů lze vysledovat, kdy se rodové linie štěpily. Náš prapředek Bernard měl kromě našeho Vojtěcha ještě dva syny a to Matouše, narozen 5.9.1699, který zemřel 6 dní po svém otci, zřejmě v důsledku nějaké epidemie, a potom Ondřeje o kterém je doklad jeho sňatku s Kateřinou 15.2.1755, a tento Ondřej měl syna Kašpara, našeho prastrýce. Ovšem náš Vojtěch měl mimo Tomáše ještě syna Jakuba, tedy také našeho prastrýce. A patrně v té době se rodové linie rozešly a proto prý Franta Bukal z Dolních Louček není z rodiny i když si myslím, že samozřejmě je.

Co se týká majetkových a sociálních poměrů našich předků, lze vysledovat pouze rolníky, různé řemeslníky a domkáře. Jediný Tomáš, narozen 1803 byl tzv. čtvrtláník, to je ten, který byl zanášen už v knize lánů a musel platit daně. Lán měl 6 akrů (tehdejších), ale co to reprezentovalo za míru nevím. V tomto ohledu je zajímavé, že okolo roku 1650 byly v Dolních Loučkách registrovány pouze tři takové osoby, z toho pouze jeden láník. Přitom Horní Loučky registrovaly přes 90 akrů. Ale zřejmě i tehdy byly Dolní Loučky střediskovou obcí (viz fara) i když zde byly asi pozemky rozdrobeny mezi menší rolníky. Taky v dokumentech bývá uveden titul kolonista. To je ten, který přišel na nějaký popud odjinud a neměl tzv. domovské právo, které si mohl vysloužit teprve dlouhodobým pobytem. I náš prapředek Bernard mohl být kolonista. V knize pohřbů je vyznačeno také někdy místo úmrtí. Bývají uváděny dva domy a to číslo popisné 8 a 9. Náš Vojtěch zemřel v čísle 9. Dům číslo 8 obývala druhá větev Bukalů, patrně ta původní, po Bernardovi, snad uvedený Matouš nebo Ondřej. Vojtěch byl o hodně mladší než jeho bratři a tak si patrně postavil nový dům. Z čísel popisných lze vysoudit, že obec tehdy byla vlastně hodně malá. V knize pohřbů jsou také někdy uváděny příčiny umrtí, kupříkladu náš Tomáš čtvrtláník – vysílení, umřel náhled aniž byl kněz povolán.

O vzniku příjmení Bukal nelze jednoznačně tvrdit z jakého základu je odvozeno. Příjmení dříve vlastně neexistovala, jednalo se vždy jen o bližší označení osoby, z kterého později vznikala příjmení. Označení se vztahovala ponejvíce k jejich profesi (Smolinka, Koudelka), charakteristickým vlastnostem (Darmopil, Pokorný), někdy se týkala místopisu (Dolníček, Kopečný), jindy odkud osoba přišla (Hanák, Charvát). Kupříkladu Jan Žižka z Trocnova byl u pražského hradu veden jako dveřník Janek Jednooký.

V Lidových novinách před lety byl takový sloupeček na pokračování, který se týkal jazykových otázek. Profesor Jelínek tehdy uvedl přímo příjmení Bukal s tím, že dříve znělo Boukal. Odůvodnil to tak, že někteří kněží měli francouzské vychování a proto z “ou” se stalo dlouhé “ú”, kde se později i ta čárka ztratila. Uváděl i jiné příklady (Bukal – Boukal, Kukal – Koukal, Sukup – Soukup). V dnešní době jsou proto známy obě formy. Je v tomto ohledu zajímavé, že v pražském telefonním seznamu jsem našel přes 30 Boukalů, zle v brněnském ani jednoho. V Brehmově Světě zvířat jsem později objevil zmínku o černé zvěři (o kancích), že se boukají. To je, když se páří, jako u jelenů říje. Hledal jsem ten výraz potom i v mysliveckém slovníčku, le tam jsem ho nenašel. Ale snad lze říci, že náš prapředek by asi pěknej kanec.

To je tak asi vše, co lze ke zmíněnému genealogickému výzkumu říci. Kopie jsem zhotovoval orientačně, ne všechny. Jen jako doklady posloupnosti předků a jako ukázky dobových písem a zápisů. Činnost to byla velmi zajímavá a tak trochu detektivní. Z počátku jsem písmům vůbec nerozuměl, později jsem už četl naprosto plynně.

Závěrem lze říci, že se asi nezjistilo nic převratného, ale přesto to stálo za to. Dolní Loučky jsou navždy místem, kde se rodili, žili a umírali naši předkové. A o tom lze dále přemýšlet a chovat se podle toho.

V Brně 10. září 2001

 

Miroslav Bukal
pro bratra
a naše potomky

 

P.S.

K uvedenému lze ještě podotknout, že naše děti, Marek-Tomáš-Zdeněk, jsou patrně posledními a jedinými  mužskými potomky po našem pradědovi Ondřeji. Ten měl ještě syna Leopolda, který zůstal nezvěstný za první světové války. Bratři našeho otce taktéž neměli mužské potomky až na Bohouše, který měl syna stejného jména. Ale i o něm mě není nic známo.

 

odkazy

rodokmen na myheritage.cz
rodokmen na geni.com – spíše jako záloha, není tak aktuální jako na MyHeritage
úmrtí Bernarda a jeho syna Matouše 
narození Vojtěcha
narození Jana Bukala, syna Ondřeje 1/4 láníka
narození Ondřeje Andrease Bukala
úmrtí Ondřeje Bukala